František Novotný
Narodil se ve Znojmě, kde začal navštěvovat LŠU (dnešní ZUŠ) u Ladislava Pospíchala. Hru na housle pak zdokonaloval na brněnské konzervatoři u prof. Bohumila Kotmela st., na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě prof. Bohumila Smejkala a u předních virtuosů a pedagogů Zakhara Brona a Viktora Treťjakova.
Vítězství, laureátské tituly a zvláštní ocenění obdržel ve více než dvaceti soutěžích (např. Kociánova soutěž, Concertino Praga, Beethovenova soutěž v Hradci, Ševčíkova v Písku, P. I. Čajkovského v Moskvě, Pražské jaro, Premio Paganini v Janově, International competition v Tokiu…) Je nositelem ceny italské rozhlasové a televizní společnosti RAI a medaile Henryka Wieniawského.
Svůj mimořádně široký repertoár (čítající např. více než šedesát sólových titulů s orchestrem) uplatňuje ve spolupráci s předními symfonickými tělesy u nás (PKF, ČF, Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK, SOČR, FB…) i v zahraničí.
Kromě vystupování na domácí scéně (Pražské jaro, Moravský podzim, Janáčkův máj…) koncertuje na významných pódiích evropských zemí (Arménie, Belgie, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Polsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Německo, Holandsko, Velká Británie), Japonska (Suntory Hall, Tokyo Bunka Kaikan, Izumi Hall…) a Spojených států amerických (Carnegie Hall…).
Realizuje nahrávky CD pro zahraniční i naše firmy, spolupracuje s řadou rozhlasových a televizních společností (ČRo, WNYC – New York, WAMC – Albany, NHK).
Spolu se sólistickou činností se věnuje také výuce mladých talentů na Hudební fakultě JAMU i na VŠMU v Bratislavě. Patří k nejvyhledávanějším českým pedagogům hry na housle –
pravidelně učí na mistrovských kurzech (ČR, Japonsko, USA).
V roce 2009 mu byl prezidentem České republiky udělen titul vysokoškolského profesora.
Pravidelně je zván do porot národních a mezinárodních houslových soutěží u nás i v zahraničí (např. Pražské jaro, KHS, Telemann Competition – Poznaň, Ernst-Szymanowski – Wroclaw…).
Jako odborný poradce spolupracuje rovněž s vydavatelstvím Bärenreiter.
Spolu s tradičním repertoárem představuje i méně známá či zcela neznámá díla světových autorů. Kromě skladeb pro sólové housle (Jan Novák…) či housle s klavírem (A. Copland…) uvedl v československých a českých premiérách např. Bernsteinovu „Serenade after Plato´s Symposium“, houslové koncerty S. Barbera, M. Rózsy, A. Berga a E. W. Korngolda (první české vydání houslového koncertu na CD, 2008).
K významným interpretačním a dramaturgickým počinům Františka Novotného patří mj. vydání CD s kompletním dílem A. Dvořáka pro housle a orchestr a houslovým koncertem J. Brahmse s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, dále CD se sonátami E. W. Korngolda a Rich. Strausse, které František Novotný natočil spolu s pianistou Sergueiem Milsteinem (laureátem řady mezinárodních klavírních soutěží), s nímž spolupracuje od roku 1993. Za unikátní bylo označeno i dvoj-CD s kompletním houslovým dílem E. Blocha, CD houslových perliček IN ARMONIA či dvojkoncerty pro housle a klavír Mozarta a Mendelssohna.
Výuka v oboru hra na housle
Staré tibetské přísloví praví: Nikdy nevíš, kam doletí jiskra z tvého ohniště. Myslím, že ve zkratce výstižně vyjadřuje naději a míru pedagogického optimismu – zejména při výuce na interpretačních kurzech.
Zájemci o aktivní formu kurzu mají možnost absolvovat lekce hry na housle ve formě přednášek. Jedná se o přímou individuální práci s pedagogem.
Počet lekcí závisí na volbě účastníka.
Kromě toho je pro účastníky připraven interpretační seminář s metodickou rozpravou.
Kurzy jsou určeny převážně studentům konzervatoří, akademií či jiných vysokých hudebních škol z České republiky a ze zahraniční. V posledních letech projevují zájem také nadprůměrně talentované děti ze ZUŠ i vysokoškolští absolventi či houslisté, kteří se chystají např. ke konkurzům, ucházejí se o funkční místa v předních orchestrech, nebo – jako jejich členové – na sobě chtějí stále pracovat.
Pasivní formu – tj. prosté náslechy – využívají zejména učitelé a někteří v oboru orientovaní rodiče nejmladších houslistů.
Každý přichází se svojí – mnohdy odlišnou motivací, všichni však hledají nové informace a rady, které by jim pomohly v rozvoji houslové hry.
Nejsilnější skupinu tvoří většinou studenti konzervatoří. Ti si chtějí nejen v pestré společnosti svých kolegů z nejrůznějších škol ověřit stav své momentální úrovně či konzultovat přípravu na soutěž, ale hlavně zjistit, zda budou moci se svým potenciálem reálně uvažovat o studiu na akademii.
Většina uchazečů si přináší – v menší či větší míře – řadu nejrozmanitějších problémů a chyb.
Ponechám-li stranou trému (velmi častou potíž, kterou se sice samozřejmě také snažíme řešit, avšak spadá spíše do oblasti psychologie), mohu problematiku rozdělit zhruba následovně:
– schopnost koncentrace
– tónová představa
– funkce pravé ruky a tvoření tónu
– smyky
– synchronizace rukou
– funkce levé ruky
– nepřiměřeně zvolený repertoár
– návyky při domácí přípravě = správné způsoby cvičení
Co by však mělo být nejdůležitější? O co bychom se měli snažit? A co mít trvale na paměti? Domnívám se, že interpretačním cílem by mělo být pochopení, vystavění a schopnost sdělení příběhu drobnějšího či rozsáhlejšího hudebního díla, jehož architektura a obsah budou vždy nadřazeny veškerým technickým aspektům, s nimiž se hráč musí vyrovnat.
Výuka mladých talentů pro mne osobně znamená odpovědnost. Odpovědnost lidskou, pramenící z důvěry, se kterou na kurzy studenti přicházejí, ale zejména odpovědnost houslisty-pedagoga za inspiraci a impulzy, které mohou být pro budoucnost studentů mnohdy určující.